Autor zlidovělých "hlášek" Jan Vodňanský

Pražský rodák Jan Vodňanský (narozen 19. června 1941) absolvoval v roce 1965 studia na strojní fakultě ČVUT, kde získal titul inženýra a krátce poté pracoval jako projektant. Již od roku 1963 však publikoval poezii (například v Mladém světě a v Repertoáru malé scény). Ve stejné době se seznámil se skladatelem a pianistou Petrem Skoumalem, s nímž vytvořil na bezmála dvacet let autorskou a interpretační dvojici. Vrcholem jejich tvorby byla společná autorská představení v pražském Činoherním klubu na přelomu 60. a 70. let (mj. S úsměvem idiota, S úsměvem donkichota, Hurá na Bastilu, Králíci pokusný). V roce 1973 přidal Jan Vodňanský ke svému technickému vzdělání ještě absolutorium filozofické fakulty UK, kde získal titul PhDr.

S Petrem Skoumalem vystupoval nejprve v menzách a studentských klubech, psal básničky pro děti a texty k filmovým písním – jmenujme alespoň filmy Přijela k nám pouť (1973) a Jen ho nechte, ať se bojí (1978). Po podpisu Charty 77 byla však jeho veřejná činnost výrazně omezována. Po „řízeném“ rozpadu dvojice Vodňanský-Skoumal se od roku 1981 věnoval prakticky pouze tvorbě pro děti (vystupoval například s Přemyslem Rutem a Světlanou Nálepkovou). Přesto se však širší veřejnost tu a tam s jeho tvorbou setkala - například v polovině 80. let se jeho písničku Jak mi dupou králíci podařilo „propašovat“ do silvestrovského vydání večerníčku Bob a Bobek – králíci z klobouku.

Po listopadu 1989 Jan Vodňanský krátce obnovil spolupráci s Petrem Skoumalem, vydal několik kompilací své dřívější tvorby, ale nadále vystupoval v pořadech pro děti (například v nedělních televizních pásmech Jůhele neděle a Studio Rosa).

Jan Vodňanský se několikrát představil se svým programem krajanům v zahraničí, v New Yorku se poznal s Jiřím Voskovcem. V polovině 90. let přednášel filozofii na filozofické fakultě Univerzity Karlovy a s Ondřejem Neffem spolupracoval na propagaci internetu.

Jan Vodňanský je obdařen zcela originálním druhem osobitého intelektuálního humoru. Jeho texty pro dospělé by se daly charakterizovat jako jazykové hříčky (čiší to už z názvů jeho knih, mj. Čerstvá zvěrstva nebo Sviňte to svinstvo!).

Ke genezi těchto hříček Vodňanský říká: „Hra se slovy – tak tomu jsem byl tak nějak geneticky vystaven. Od dětství, ještě než jsem uměl psát nebo číst, jsem se už víceméně inspiroval zvuky slov, jimž jsem ještě vůbec nerozuměl. Ta hra se slovy mě provází dodnes v nejrůznějších slovních hříčkách, které mě budí ze spaní, které mě nutí vytahovat zápisník a tužku třeba během jízdy v nacpané tramvaji, kdy se nemohu ani pohnout, ale prostě musím vytáhnout zápisník, abych si zapsal nápad, který přichází jen jednou a nikdy se nevrátí, když není zaznamenán.“

Jan Vodňanský vstoupil do čítanek a jeho „hláška“ jako Freude, Freude, Freude, taky na tě dojde, nebo pozdrav Ať ti dupou králíci, doslova zlidověly.

Už v pondělí 25. března od 19. hodin můžete v prostorách Evropské numismatické asociace (Václavské nám. 21, Praha 1) navštívit aktuální one-man-show Jana Vodňanského nazvanou Všechny světa finance dávají se do tance, což jsou písně z autorova repertoáru, básně a aktuální glosy. Na návštěvníky čekají rovněž ukázky z chystaného muzikálu Jana Vodňanského Měna, toť stálá je změna. Dost možná některá z ukázek zazní i ve středečním Nočním proudu.